Pochopitelně je důležité oběť ochránit. 
A tady pozor! Ochránit, nikoli zachraňovat. To jsou dvě různé věci. Ochrana je okamžité zamezení jakéhokoli dalšího ubližování, pochopitelně v rámci našich možností. A jakkoli se nám může zdát ochraňování pasivní, je to správné. Ostatně, naší povinností je v prvé řadě zajistit bezpečí.
Zachraňováním můžete mnohé pokazit.
Tahat někoho z bláta je ošemetná věc. Zachraňováním se totiž oběti může náhle dostat privilegovaného postavení. Například si ho učitel posadí blíž k sobě, častěji ho vyvolává, dává mu najednou zodpovědné úkoly, otevřeně ho chválí apod. Dostane tedy mnohem víc pozornosti na úkor druhých. Najednou se ocitne na výsluní. Nedostane to samé, co všichni okolo. Dostává víc. Zbytek třídy to bude (byť třeba nevědomě) vnímat jako nespravedlnost, přičemž oběť bude ve své nové pozici opět nešťastná.
Foto: Shutterstock / Savicic
Může se dokonce stát, že se oklepe, stane se z ní "kápo" a došlápne si na bývalého agresora. Nu a pak máme tu šikanu znovu. Jen se ta houpačka agresor - oběť obrátila.
Zachraňování je totiž ve skutečnosti přebírání kontroly nad tím druhým. Ze systemického hlediska jde o povyšování. Zachránce má za to, že ten chudák to bez něj nezvládne. Na to pozor, nejen v případech šikany, ale také u běžných mezilidských vztahů.
Co tedy oběť potřebuje?
Potřebuje jistotu, že do skupiny stále patří. Že je jedním STEJNÝM článkem jako ostatní. Potřebuje podporu. Porozumění. Pojmenování a uznání toho, co se stalo. Potřebuje se narovnat. Potřebuje opět své místo. A musí si být schopná říct, že už to nedopustí.
Pokud totiž pozvedneme její sebehodnotu, že v budoucnu bude schopná se bránit. Ohradit se včas. Nepustit si to k tělu. Nebo prostě jít a říct si o pomoc.
Jak "naložit" s agresorem? O tom zase příště.
Pokud vás téma zaujalo, podívejte se na vypsané semináře lektora Mariana Petržely s příznačným názvem "Škola bez šikany".
