Smyslem čtení dětí je ale zejména jejich rozvoj emocionální a duševní, jejich schopnost vžít se do děje, umět prožívat s hrdiny knížek jejich příběhy, poznávat nové kraje, dozvídat se nové poznatky. Vlastní motivace ke čtení a způsob prezentace je na učiteli. Neměli bychom dávat žákům příliš náročné úkoly co do počtu přečtených knih ani co do způsobu zpracování zápisu. Samozřejmě záleží na věku dětí. Ti nejmladší přečtou knih méně a mohou si poznačit jen autora knihy, její název, popř. ilustrátora a přikreslit nějakou vlastní ilustraci. Obsah knihy mohou říci ostatním ústně formou různě organizovaných třídních aktivit. Je dobré, mohou-li ostatní žáci na jejich výklad reagovat dotazy. Starším žákům úkoly postupně ztěžujeme, ale stále by mělo platit pravidlo přiměřenosti, abychom od čtení děti neodrazovali už tím, že musí vytvářet sáhodlouhý obsah. Často se stává, že to je pak práce pro rodiče, starší sourozence nebo děti začnou kopírovat texty na internetu.
Je dobré, navštěvuje-li učitel s žáky knihovnu. Ve spolupráci s knihovnami lze připravit pěkné akce, které jistě přispívají k motivaci ke čtení a vůbec zájmu o knihy. Jsou školy, které mají fungující svou školní knihovnu, kde se dají konat celé vyučovací hodiny, při kterých je potřeba vyhledávat informace, učit žáky s informacemi pracovat, orientovat se v nich, pořádají se v nich besedy, školní akce apod. Ale i městské knihovny velice ochotně se školami spolupracují, připravují pro jednotlivé ročníky tematické hodiny apod.
Nelze jednoznačně doporučit, které knihy by žáci v daném ročníku měli přečíst. Záleží na mnoha okolnostech. Každá škola má jiný knižní fond, který lze ke společnému čtení využít. Je dobré, když se čas od času knihy obnoví, každá doba si nese své hrdiny, svá témata, která děti zajímají. Ve třídě máme žáky s různou čtenářskou vyspělostí, s různými zájmy. Samozřejmě, že se jejich výběr snažíme usměrňovat, např. ukázkami z knih, které jsou v čítankách, doporučením pěkných knih, které představili spolužáci, výstavou knih ve třídě od určitého autora, návštěvou knihovny, účastí na nějaké akci, kde se mohou setkat přímo s některým ze spisovatelů apod.
Významným prvkem k motivaci ke čtení je předčítání učitelem. I takto můžeme žákům představit nějakou knihu, která by je mohla zajímat, která by se jim mohla líbit. U nejmladších žáků je předčítání nepostradatelnou součástí výuky. Ve vyšších ročnících učitel od předčítání ustupuje a ponechává čtení jen na žácích. Přitom při předčítání dává dětem vzor, jak by mělo výrazné čtení, ke krému při výuce čtení směřujeme, vypadat, učí je pozorně naslouchat, vede žáky k tomu, aby se dokázali k slyšenému úryvku vyjádřit, položit nějaký dotaz, zhodnotit jej atp. I tímto plníme řadu klíčových kompetencí.
Samozřejmě, že výuka čtení a literární výchovy by měla být prokládána také poslechem nahrávek či zhlédnutím vhodného filmového zpracování některého žánru či díla.
Všechny způsoby jsou cestami, jak motivovat děti ke čtení, jak jim pomoci najít cestu ke knize, jak vychovávat budoucí čtenáře.
Prameny:
Doležalová, A. Metodika činnostního učení čtení s porozuměním ve 2. a 3. ročníku. Tvořivá škola, 2012
Rosecká, Z. a kol. Malá didaktika činnostního učení. Tvořivá škola, 2004
Akce je vhodná pro všechny učitele působící ve 3.-5. ročníku ZŠ. Volně navazuje na 
